Eleri Vilkas

JMÉNO A PŘÍJMENÍ | Eleri "Elle" Vilkas

HRÁČKA | Jinkxy

FACECLAIM | Emily Browning

RASA | Vlkodlak

VĚK | 23

ORIENTACE | pan

SPOJENECTVÍ | Asmodeus

ČTVRŤ | Acedia

VZHLED | Na první pohled nenápadná, drobná, nějakých sotva 165 centimetrů vysoká dívka s delšími lehce vlnitými nazrzlými oříškovými vlasy. Oříšek se jí vetřel i do očí, i když na sluníčku mají tendenci chytat světlejší jantarový odstín. Světlou kůži především na obličeji má posetou záplavou jemňoučkých rezavých pih, které ale většinu času skoro nejdou postřehnout. Dokud nezačne pořádně svítit sluníčko. To jsou pak všude!
Zrzavá z vlasů a kůže se jí otiskla i do vlčí podoby. Mění se totiž ve vlčici, jejíž kožich má skořicovou barvu. S velikostí to má podobně jako v lidské podobě. Je drobnější než ostatní, ale zato pekelně rychlá a dost vytrvalá.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | Vždy a všude s sebou nosí otcův starý zapalovač značky Zippo s ozdobným rytím a gaelskými slovy "Mac Tíre", což v otcově mateřštině znamená vlk. Je vším, co jí po něm zbylo.
Na levé straně těla, přes žebra, má vytetované souhvězdí Vlka.
Hraje na violoncello a klavír.

POVAHA | Dokud jí nepostavíte za bar, je Eleri tichý introvert. Nijak se nehrne do interakcí s jinými lidmi/bytostmi, v navazování vztahů je naprosto příšerná. Většinou to pokazí ještě dřív, než by se k ní někdo vůbec mohl dostat blíž. Což samozřejmě neplatí jenom pro potencionálně romantické vztahy, ale pro mezilidské vztahy obecně. Proto mnohem častěji navazuje pevná přátelství s knihami a se svým violoncellem, na které se začala učit hrát den poté, co pohřbili jejího otce.
Na spoustu věcí nereaguje, takže by někdo mohl snadno propadnout dojmu, že je snad ppříliš chladná, nebo hůř, splachovací, ale opak je pravdou. Eliiny emoce jsou divoké a spalující jako oheň, jenom je obvykle nechává hrozně dlouho doutnat uvnitř, než je vypustí na povrch. A to už je pak tedy jízda, to mi věřte. V takovém případě nechcete být nablízku, protože hrozí, že věci budou nejenom (doslova) hořet, ale možná i létat vzduchem.

O POSTAVĚ | Když byla malá, matka o ní často říkala, že je políbená ohněm. Že ho má v sobě. Tenkrát tím myslela prostě jenom fakt, že Eliiny vlasy a stejně tak její vlčí kožich mají narezlý, zrzavý nádech. A ona má spoustu rezavých pih. Ale malá Eleri tohle nechápala. Malá Eleri chtěla vědět, co má společného s ohněm. A k tomu... Musela oheň poznat.

Tenkrát to byla hromádka starých novin a otcův starý zapalovač, vzadu na dvoře v nepoužívaném kovovém lavoru. Jenomže Eleri zjistila, že oheň je zábavný a fascinující. Nehledě na to, kolik zmuchlaných stránek do něj naházela, všechny do jedné je pozřel. A nejenom noviny. Lístky taky. Dokonce i klacíky. Jeho praskání ji uklidňovalo a tanec plamenů ji přitahoval jako magnet.

To se už nikdy nezměnilo. A tak ten oheň uvnitř ní nabral úplně jiné rozměry, než by její matka kdy předvídala. V ohni skončily všechny její deníky, které si jako dítě psala, protože jí přišlo příliš riskantní a lehkomyslné nechávat je povalovat kolem. A tak každý, který dopsala, okamžitě spálila. Cokoliv, čeho se chtěla zbavit, spálila. Všechno, co chtěla očistit, spálila.

Je to její forma terapie, která jí vydržela až do dnešních dní. Proto s sebou všude nosí zapalovač, přestože nekouří.

Po smrti otce se celý jejich život změnil. Bylo jí sedm. Propast mezi Eleri a její matkou se v té době začala tvořit. A už se jenom prohlubovala a zvětšovala. Nikdy se už nezacelila.

A tím, jak se oddalovala matce, se oddalovala i smečce. Její rodiče byli oba váženými a vysoko postavenými členy smečky Densar, od ní se jako od vysněného a téměř vymodleného potomka, který tak dlouho nepřicházel, čekalo totéž. A místo toho... Místo toho se Eleri od smečky odpojila.

Rozešla se s matkou, ne zrovna v dobrém, v 17 letech. Opustila Laire, raději, aby jí matka či ostatní členové nešlapali neustále na paty. Našla si vlastní byt. Zprvu to byla poměrně mrňavá díra v horší části čtvrti Acedia, ale nemohla si dovolit nic fancy. A musela si najít práci.

Obcházela všechna možná místa, byla ochotná dělat téměř cokoliv. Téměř! Vyzkoušela pár stánků, kde prodávala jakési levné cetky, chci říct šperky, a kde musela postávat za každého počasí. Pořád nic fancy. Ale nakonec se jí dostalo vysvobození. Jednou dostala práci v pojízdném stánku, kde točila pití.

A právě tam si ji našel Asmodeus. Eleri totiž zvládá nejenom perfektně obsluhovat bar, ale taky usazovat dotěrné zákazníky, posílat je do patřičných mezí, a obecně je téměř nemožné ji oblbnout. Což je dost kýžená vlastnost u barmanky zrovna v podniku jako je ten Asmodeův. Její předchůdkyně vydržely všechny v průměru měsíc. Ona si za svou výdrž vysloužila i spoustu výhod a poměrně bližší vztah s Asmodeem, než jeho zaměstnanci mívají. Nejspíš proto, že snad jako jediná, je naprosto imunní vůči jeho osobnímu podmanivému charisma a kouzlu. Dokonce ji tam někdy nechává hrát pro ostatní hosty na cello nebo klavír, když je k tomu zrovna vhodný večer.

A tak tam Eleri pracuje už pátým rokem. A už nebydlí v tom příšerném krcálku, ale našla si mnohem hezčí a především větší a čistější byt v lepším centru čtvrti Acedia.